Geologické Lokality


vše Chráněná území, Jeskyně, Kameň a člověk, Ledovcové uloženiny, Minerální prameny, Mineralogické lokality, Paleontologické lokality, Pseudokras, Štramberský kras, Typové lokality, Vyvřeliny

Horní Kamenárka

Na území Horní Kamenárky byla vyhlášena v roce 2001 Přírodní památka Kamenárka. Předmětem ochrany je zde jeden z  odkryvů tithonských štramberských vápenců, na nichž žije velké množství zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin. Území je z velké části tvořeno opuštěným vápencovým lomem, jehož stěny dosahují výšky až 30 metrů. Nalezneme na nich stopy po ručním lámání kamene. Obecní lom na Skalkách (dnešní PP Kamenárka) byl otevřen v roce 1820, těžba zde byla ukončena v roce 1929 kdy byl obcí vypovězen nájem Společnosti Štramberských vápenek. Jurské vápence v okolí Štramberka jsou velice bohaté na výskyt zkamenělin. Bylo zde nalezeno přes 650 druhů fosílií z nichž nejběžnější jsou mlži, ramenonožci, hlavonožci, koráli či ježovky. Vzhledem k tomu, že lokalita je součástí chráněného území není zde sběr zkamenělin dovolen ani v sutích.

Jedním z nejvzácnějších obyvatel Kamenárky je ještěrka zední, která se zde vyskytuje na jediném místě v ČR. Dokáže lézt po téměř kolmých stěnách, je výborným skokanem. V současné době se počet jedinců této ještěrky odhaduje na 150 kusů.

Dalším z vzácných druhů je kriticky ohrožený motýl jasoň červenooký, žijící v rámci celé ČR rovněž pouze v oblasti Štramberského krasu. Původně zde žil endemický poddruh, který ovšem ve dvacátých letech dvacátého století vymřel. K jeho vyhynutí přispěla těžba vápence v lomu Kotouč, úbytek přirozených stanovišť jeho výskytu a žírných rostlin jeho housenek – rozchodníků například díky ústupu pastvy či zalesňováním výsušných lokalit. Jasoň, žijící na území Přírodní památky Kamenárka nyní, byl do oblasti Štramberského krasu znovuvysazen v roce 1986. Díky práci ZO ČSOP Apollo dnes můžeme obdivovat tohoto motýla na všech tradičních štramberských lokalitách. Dnešní populace pochází ze Slovenska, konkrétně ze Strážovských vrchů. Velikost populace se po dvaceti letech od vysazení ustálila asi na 800 - 1000 jedincích. Oba tyto chráněné druhy jsou svým vývojem vázány na úpatní sutě. Poškozování a přemisťování kamenů je přímo ohrožuje.

Ještěrka zední

Jasoň červenooký