Jeskyně Cyrilka se nachází na jižním svahu Pusteven. Je součástí pseudokrasu Moravskoslezských Beskyd. Systém rozsedlinové jeskyně je 535 m dlouhý a z velké části sestává z obtížně průlezných puklin. Je vytvořen v godulských pískovcích. Svou délkou se stává nejdelší jeskyní tohoto druhu v České republice. V jeskyni je stálá teplota 7 – 10 °C a relativní vlhkost vzduchu se pohybuje nad 85 %. V území dochází k neustálým svahovým procesům a pohybu kamenných bloků, které můžou způsobit řícení stropů, proto je jeskyně pro veřejnost nepřístupná.

Rozsedlinové jeskyně vznikly svahovými pohyby na konci čtvrtohor. Zjednodušeně řečeno pískovcové kamenné bloky po sobě klouzaly a za přispění dalších procesů vznikly systémy rozevřených puklin. Nejedná se tedy o klasické krasové jeskyně, krápníkovou výzdobu zde nenajdete.

V zimním období se jeskyně stává útočištěm pro řadu druhů netopýrů. Mezi vzácnější a převažující druhy patří netopýr velký a vrápenec malý, kteří patří mezi kriticky ohrožené druhy. Tyto jeskyně jsou ideálním zimovištěm netopýrů i díky minimálnímu vyrušování člověkem. Důvodem navrhované ochrany lokality je zachování jedinečného geologického a geomorfologického fenoménu a přítomnost úkrytů netopýrů. V roce 2013 zde byl nalezen poddruh mrvnatky, dvoukřídlého hmyzu, který představuje první nález pro Českou republiku.

Jeskyně Šipka je nejznámějším krasovým útvarem štramberského krasu. 26. srpna 1880 zde byla K. J. Maškou nalezena část spodní čelisti neandrtálského dítěte. Nález byl učiněn téměř na dně jeskyně ve skalním výklenku před Jezevčí dírou v nejstarší kulturní vrstvě na okraji ohniště. Čelist náležela dítěti stáří mezi 8 až 10 lety. Nález je pozoruhodný hlavně tím, že byl učiněn pouhých 24 let po nálezu lebky a kostí v německém Neandertalu.

Jeskyně poskytovala člověku útočiště již před více než 32 000 lety a od té doby se zde vystřídalo mnoho lidských kultur. Během teplých období poslední doby ledové zde sídlili neandrtálci a gravettienští lovci mamutů a na konci poslední doby ledové to byli magdalénienští lovci sobů. Tito lidé zde po sobě zanechali ve formě různě opracovaných kostí a parohů a také 550 kamenných nástrojů z místního křemence, pazourku, rohovce a křišťálu.

Mimo stop po lidském osídlení bylo v jeskyni nalezeno rovněž na 80 000 kostí a zubů 130 druhů zvířat. Nejvíce rozpoznatelných pozůstatků (12 000) náleží jeskynnímu medvědu,jemuž tato podzemní prostora sloužila po velmi dlouhou dobu jako doupě. Z dalších živočichů zde byly nalezeny kosti lva jeskynního, hyeny jeskynní, nosorožce srstnatého, mamuta, zubra, pratura, pižmoně, levharta, rosomáka, soba , losa či lumíka.

Portál jeskyně o šířce 8 m a výšce 3,8 m je orientován na sever. Za krátkou vstupní chodbou následuje dno Propástky ze které vybíhají dvě chodby Jezevčí díra a Krápníková jeskyně. Propástka hluboká 12 m vznikla zřícením stropu dómu vzniklého na křížení puklin vápencového masívu. Krápníková chodba je dlouhá 38 m, 3 - 4 m široká a až 5 m vysoká. Chodba má typický tvar krasově rozšířené pukliny. V její přední části jsou na stropě patrné trosky někdejší bohaté krápníkové výzdoby zničené lidmi krátce po jejím objevení v říjnu 1880. Ve výklencích u podlahy jsou na stěnách viditelné stopy boční eroze neznámého vodního toku, který jeskyni spoluutvářel již v předledovcových dobách. Jezevčí díra je 19 m dlouhá, 1 - 2 m široká a 1,5 m vysoká. Na stěnách jsou rovněž zachovány stopy po boční erozi vodního toku. Podél stropní pukliny vyhloubila prosakující voda mnoho menších komínů. Z povrchových krasových jevů jsou nad jeskyní vyvinuty studňovité škrapy.

GPS: 49°35'15.335"N, 18°7'8.689"E