Geologické Lokality


vše Chráněná území, Jeskyně, Kameň a člověk, Ledovcové uloženiny, Minerální prameny, Mineralogické lokality, Paleontologické lokality, Pseudokras, Štramberský kras, Typové lokality, Vyvřeliny

Libotínské doly

V prostoru libotínských lesů se nachází jedny z nejrozsáhlejších pozůstatků po těžbě železné rudy na území geoparku. Dobývány zde byly čočky pelokarbonátů (pelosideritů) převážně z jílovců hradišťského souvrství. Těžba zde probíhala od 17. století, přičemž vrcholu dosáhla okolo poloviny 19. století. Vytěžená ruda byla na vozech odvážena nejprve do hutí ve Frýdlantu nad Ostravicí a posléze do Vítkovic. Těžba těchto poměrně chudých rud v Podbeskydí stála za rozvojem hutního průmyslu na Ostravsku. Útlum těžby nastal po vybudování železnice do Ostravy, která usnadnila dovoz kvalitních rud ze Štýrska. Těžba na Libotíně byla podle archivních záznamů definitivně ukončena 20. 11. 1866.

V době největšího rozmachu těžby pracovalo ve Štramberku přes 300 havířů, jednalo se však převážně o cizí horníky. Místní lidé se havířině začali věnovat až později v souvislosti s postupným úpadkem domácího tkalcovství. Těžba rudy probíhala velmi rychle a intenzivně. Každý rok bylo několik šachet otevřeno a rovněž několik vytěžených zasypáno. Například v roce 1842 bylo 19 šachet otevřeno a 4 zasypány. Po této intenzivní důlní činnosti zůstalo v Libotínském lese množství hald hlušiny, odvalů, terénních zářezů a propadlých ústí šachet.

 Přestože zde před 150 lety probíhala rozsáhlá těžba rudy, jsou okolní lesní porosty velmi bohaté na ohrožené druhy rostlin a živočichů. Tato pestrost vyniká obzvláště v jarním a předjarním období, kdy kvetou významné hajní druhy rostlin. Nalezneme zde mimo jiné kyčelnici žláznatou, kyčelnici devítilistou, lýkovec jedovatý, lilii zlatohlavou či bohatou populaci mloka skvrnitého. 

Libotínské doly oplývaly tajemstvím, byly spojovány s kouzly a černokněžníky, jak vyprávějí i některé pověsti:

V Libotině, jag vitě, se gdysy kopala ruda. A tož to bylo tak. Přyšli to kopať cyzy haviřy. A byli taci tmavi a lide se ich bali. A jag přyšli do města, tož přeďnima všecy utikali. Enem jakysik Jašek, co mu pravili Havrlant, z Bašty se s nima sem tam zetkal a toš ich baji pozval k sobje na besedy. Baj ym i kobzolanky navařyl. No ale, že im to tudy něpasovalo, byli malo placeni, tag odešli. Ale před tym se přišli k němu rozlučyť a pozvali ho k sobje do Libotina, že mu cosik daju. Povodili ho po lesu sem tam a naraz jeden podvihnul křyb a pravil: ´Naber sy tej hliny pylne kapce! Zmy chudobni, němamy ineho´. Un, aby ich něurazil, toš si teho nabral. Oni ho potem doprovodili až na kraj Libotina. Dyš přišel k Svobodovej lavce přes Řyku, pravil sy, že co by nosyl hlinu dom a vysypal kapce do vody. Přyšel dom a roba se ho ptala, co dostal. ´Enem trochu hliny mam toť v kapce.´ Začal vyřepavať – a padalo zlato. Začal lamentovať co to vyved a letěl k Řyce, no nic už něnašel. Voda všecko zebrala. Toš potem letěl za haviřama do Libotina, ale ti už byli tež pryč. Hledal ten křyb, ale jag ho najiť, dyž je jeden jag druhy a je jich telko v lesu. No a temu mistu se od tej doby pravi ´Zlate doly´.

GPS: N 49°34.90197', E 18°5.51400'

Pelosiderit   Jílovec

Železná ruda - pelosiderit                         Hlušina - jílovec

Holubova kronika   Oberhajer

Libotínské doly na ilustracích pamětníka v Holubově kronice