Bludné balvany v Sedlnicích

Bludné balvany. Kdo kolem nich bloudí? Nebo snad bloudí samy? Odkud? A kam? To je hromada otázek na které snad najdete odpovědi na následujících řádcích.

Text je doplňkem k miniaturní naučné stezce o 14 zastaveních na pomníku J. von Eichendorffa v Sedlnicích. Naleznete jej u bývalého zámku na souřadnicích 49.6564039N, 18.0868431E.

Pomník byl v třicátých letech minulého století vybudován místními občany z balvanů vyzvednutých z blízké říčky. Zdánlivě obyčejné kameny v sobě ukrývají mnoho zajímavých příběhů. Do Sedlnic byly v době ledové přihrnuty ledovcem z míst stovky kilometrů daleko.

Během posledního půl milionu let byl zdejší kraj přikryt ledem minimálně dvakrát. Nacházel se zde okraj ledovcového štítu sahajícího odtud až do Skandinávie. V těchto okrajových částech byl led silný jen asi jako desetipatrový dům, ale jen kousek odtud, u Ostravy už to bylo přibližně tři sta metrů.

Bludné balvany využité ke stavbě pomníku jsou převážně červené a přibloudily k nám ze Skandinávie. My se však důkladně podíváme na ten, co je bílý a téměř kulatý. Ledovec ho vyloupl ze skály maximálně třicet kilometrů odtud, ale jeho příběh je plný dobrodružství, které geolog dokázal vyčíst z malé zabroušené plošky.

Zde jej najdete v nezkrácené podobě:

Na naleštěné ploše vápence je zřejmé, že hornina je složena z množství světle hnědých vápencových úlomků stmelených průsvitným kalcitovým tmelem v pevnou horninu. Všechny úlomky se zdají pocházet z jednoho zdroje (stejné složení i barva) a některé obsahují zkamenělé zbytky živočichů. Jejich tvar je většinou ostrohranný nebo polozaoblený. To dovoluje vápenec blíže nazvat jako vápencovou sedimentární brekcii. Pro interpretaci historie, jakou hornina prošla, než se ocitla jako balvan v Sedlnici, je důležité povšimnou si blíže následujících znaků:

• TMEL: Průsvitný tmel je tvořený hrubě zrnitým až monokrystalickým kalcitem. Důležité je také to, že jednotlivé úlomky vápence se vzájemně dotýkají a tmel vlastně vyplňuje prázdné prostory mezi nimi. 
• TVAR ÚLOMKŮ: Úlomky jsou většinou ostrohranné, takže mají charakter vápencové suti, která neprodělala delší transport proudy nebo příbojem. V některých úlomcích jsou patrné díry a jamky, které jsou výsledkem vrtavé činnosti mořských živočichů (pravděpodobně mlžů).
• SLOŽENÍ ÚLOMKŮ: Jednotlivé úlomky v brekcii jsou většinou tvořeny velmi jemnozrnným kalovým vápencem. Jen v menším množství lze v některých úlomcích vidět drobné světlé úlomky nebo zkameněliny.
• ZKAMENĚLINY (FOSILNÍ ZBYTKY): V úlomcích vápence i v kalcitovém tmelu se vyskytují části koster polypovců (Hydrozoa): Shuqraia cf. heybroeki Hudson a Hudsonella? sp., méně časté jsou úlomky neidentifikovatelných mlžů a ostny ježovek.

 

Výše uvedená pozorování dovolují následující interpretaci geologické historie vápence:

1. Někdy ve svrchní juře se na jv. okraji Českého masivu nacházela rozsáhlá mělčina s tropickými korálovými útesy. Jemné kalové vápence se usazovaly v klidném zaútesovém prostředí v lagunách, kde se dařilo polypovcům více než korálům.

2. Jemný vápnitý kal se časem změnil v pevný vápenec.

3. V důsledku nestability útesu se vápencové vrstvy dostaly z klidného prostředí do přímého vlivu mořského příboje. Za nestabilitu útesů může někdy jejich rychlý růst a následný rozpad  vlastní vahou, v tomto případě však mohly být příčinou i zlomy na mořském dně jejichž poklesáváním začala vznikat nedaleko odsud slezská oceánská pánev (součást oceánu Tethys). Vápenec rozrušoval příboj i mořští živočichové adaptovaní na život v příbojové zóně, kteří si do pevného vápence vyvrtávají doupata (mlži, ježovky, houby aj.).

4. Během bouře nebo nějakého skalního otřesu se uvolnila masa úlomků a sesula se ze strmého svahu útesu. Úlomky utvořily na dně hromadu suti. Bylo to v nevelké hloubce dosahu činnosti vln zhruba do 20 m, neboť ve větší hloubce by volné prostory mezi úlomky vápence vyplnil jemný vápencový kal. Místo toho prázdné prostory mezi jednotlivými úlomky vyplnil kalcitový tmel. Vznikla pevná vápencová brekcie.

5. Pravděpodobně během následujícího období křídy se opět daly do pohybu zlomy a do vrstvy vápencové brekcie se opět zakousl příboj na pobřeží (ostrova?).

6. Zemětřesení a pohyby zlomů uvedly do pohybu rozrušené vápencové skály, které sklouzly jako kalná podmořská lavina do hlubiny slezské oceánské pánve, která tehdy již dosahovala hloubek několika tisíc metrů. Vrstvy takovýchto „lavin“ dnes tvoří tzv. chlebovické slepence rozšířené v Podbeskydí.

7. V průběhu třetihor se oceán zaplňoval usezeninami a nakonec postupující horotvorné pohyby alpinského vrásnění zvrásnily mořské usazeniny a přesunuly je až na Český Masív, kde tak vzniklo pohoří Karpat včetně Beskyd a jejich podhůří.

M. Bubík 5.6.2016