Jeskyně Šipka je nejznámějším krasovým útvarem štramberského krasu. 26. srpna 1880 zde byla K. J. Maškou nalezena část spodní čelisti neandrtálského dítěte. Nález byl učiněn téměř na dně jeskyně ve skalním výklenku před Jezevčí dírou v nejstarší kulturní vrstvě na okraji ohniště. Čelist náležela dítěti stáří mezi 8 až 10 lety. Nález je pozoruhodný hlavně tím, že byl učiněn pouhých 24 let po nálezu lebky a kostí v německém Neandertalu.

Jeskyně poskytovala člověku útočiště již před více než 32 000 lety a od té doby se zde vystřídalo mnoho lidských kultur. Během teplých období poslední doby ledové zde sídlili neandrtálci a gravettienští lovci mamutů a na konci poslední doby ledové to byli magdalénienští lovci sobů. Tito lidé zde po sobě zanechali ve formě různě opracovaných kostí a parohů a také 550 kamenných nástrojů z místního křemence, pazourku, rohovce a křišťálu.

Mimo stop po lidském osídlení bylo v jeskyni nalezeno rovněž na 80 000 kostí a zubů 130 druhů zvířat. Nejvíce rozpoznatelných pozůstatků (12 000) náleží jeskynnímu medvědu,jemuž tato podzemní prostora sloužila po velmi dlouhou dobu jako doupě. Z dalších živočichů zde byly nalezeny kosti lva jeskynního, hyeny jeskynní, nosorožce srstnatého, mamuta, zubra, pratura, pižmoně, levharta, rosomáka, soba , losa či lumíka.

Portál jeskyně o šířce 8 m a výšce 3,8 m je orientován na sever. Za krátkou vstupní chodbou následuje dno Propástky ze které vybíhají dvě chodby Jezevčí díra a Krápníková jeskyně. Propástka hluboká 12 m vznikla zřícením stropu dómu vzniklého na křížení puklin vápencového masívu. Krápníková chodba je dlouhá 38 m, 3 - 4 m široká a až 5 m vysoká. Chodba má typický tvar krasově rozšířené pukliny. V její přední části jsou na stropě patrné trosky někdejší bohaté krápníkové výzdoby zničené lidmi krátce po jejím objevení v říjnu 1880. Ve výklencích u podlahy jsou na stěnách viditelné stopy boční eroze neznámého vodního toku, který jeskyni spoluutvářel již v předledovcových dobách. Jezevčí díra je 19 m dlouhá, 1 - 2 m široká a 1,5 m vysoká. Na stěnách jsou rovněž zachovány stopy po boční erozi vodního toku. Podél stropní pukliny vyhloubila prosakující voda mnoho menších komínů. Z povrchových krasových jevů jsou nad jeskyní vyvinuty studňovité škrapy.

GPS: 49°35'15.335"N, 18°7'8.689"E

Prameny Zrzávky byly vyhlášeny přírodní památkou v roce 1993. Prameniště se nacházejí nedaleko obce Hostašovice poblíž silnice Nový Jičín – Valašské Meziříčí a v blízkosti hranice CHKO Beskydy. Hlavním předmětem ochrany přírodní památky jsou dva vydatné prameny rozdílného chemického složení. První z nich osahuje síran železitý, je pojmenován jako „Kyselka“ a podle rezavých železitých povlaků také „Zrzávka“, což je také místní název potoka. Druhý pramen je obohacen o sirovodík, lze jej poznat podle bílého povlaku a je označován jako „Smradlavka“ či „Bílá studánka“. V blízkosti se nachází ještě jeden sirovodíkový pramen v údolním žlábku dalšího přítoku potoka.

Podle pověsti vytryskly prameny na místě, kde se do pekla propadli dva neposlušní čerti co místo služby hráli na pařezu karty. Jeden byl šedivý a druhý zrzavý. Po nich jsou oba prameny cítit sírou.

Z geologického hlediska ústí prameny v linii v jedné z nasunutých ploch uvnitř slezské příkrovové jednotky. Střídají se zde veřovické vrstvy jílovitých břidlic, jílovců a šedých pískovců. Podle geologického podloží je voda obohacena o zvýšený obsah minerálních látek. Přesto pouze pramen obohacený o sirovodík pocházející ze zóny tektonického porušení hornin s vydatností pramene 0,1 l/s je považován za minerální.

GPS: 49°31'27.725"N, 18°0'48.295"E

Prameny Kyselka a Smradlavka

Povlaky sirných bakterií v prameni Bílá voda

Prstnatec májový

Kamenný pranýř stojí u hlavní silnice poblíž domu s č.p. 72 naproti bývalé zámecké zahradě. Torzo pískovcového sloupu se nachází na jednostupňovém schodu. Na hladkém dříku je dodnes zachované železné oko sloužící v minulosti pro uchycení řetězu. Tento sloup (lidově také zvaný popravčí sloup) je připomínkou nižšího hrdelního práva Starého Jičína, které mu náleželo od 14. století do r. 1729 (bylo přiděleno Novému Jičínu). Představitelem práva v obci býval rychtář, osoba žalobní. Na něho se směl každý obrátit a on ho musel vyslechnout. Malé věci jako křiky, hádky, soudil rychtář sám. Větší věci jako loupeže, krádeže, vraždy, manželské nevěry, spojení se zlými duchy soudil purkmistr s konšely za účasti rychtáře, který vedl soudní knihu. Obviněného vyslýchali pomocí práva útrpného. Když se nechtěl přiznat, napínali ho na oko, na skřipec a lámali mu kosti. Po vyšetření bys spis zaslán k vyššímu soudu do Hlubčic ve Slezsku a později do Olomouce. U těchto soudů vynesli rozsudek, aniž viděli obžalovaného a uložený trest byl pak vykonán na Starém Jičíně. Proti rozsudku bylo lze se odvolati k apelačnímu soudu do Prahy. Ještě začátkem tohoto století byl v obecní truhlici na Starém Jičíně ortel apelačního soudu v Praze ze dne 26. srpna 1718, jímž byl Pavel Holub odsouzen pro krádež a loupež k smrti tím způsobem, že mají být napřed jeho prsa dvakrát trhána železnými kleštěmi, načež na kolo dán, usmrcen a povětří pozdvižen. Ve sklepení Arendy ještě před požárem se nacházely nástroje útrpného práva, jako španělská bota, skřipec a svěrák na lámání holeních kostí.

GPS N 49° 34' 38.40" E 17° 57' 45.84"